Tags

, , ,

Tušila jsem, že Den D bude zážitek, ale zážitkové pohřbívání mě zaskočilo. Stejně tak jako možnost posmrtných příjmů z reklamy na mém náhrobku. Doteď jsem o tom nepřemýšlela. Je to jistě obor novátorský, díra na trhu a obchodní příležitost pro silnější nátury. Jsem-li pod drnem, zážitky jsou pro mě over. I když, pokud by projekt pracoval s předpokladem života po životě, dal by se rozvinout zážitkový business nejen pro pozůstalé, ale i pro ty, co si chtějí užívat i na onom světě. V tom případě bych doporučovala 100% platbu předem, jinak hrozí vysoká míra nedobytných pohledávek a posílejte pak exekutora na Olšany, řada 16, hrob číslo 6.

Ohledně programu pro děti, vím, že Michal R. argumentoval tím, že každá inteligentní matka by měla vymyslet program pro své dítě. Ač je to už dlouho, i já jsem byla na mateřské, dokonce dvakrát a k těmto inteligentním matkám jsem zřejmě nepatřila. Svým dětem se tím omlouvám, musely totiž své dětství trávit s osobou ducha mdlého. Obdivuji všechny ty statečné hrdinky, které od rána do večera vymýšlí inteligentní zábavu pro své batole a jsou dokonale šťastné. Protože poté, co stavíte kostky, tleskáte, mňoukáte, stavíte pec, která spadla a ovčáci i čtveráci jedí vičku (mimochodem až v pozdním věku jsem zjistila, že se jedná o krmnou rostlinu pro dobytek!!!) i čočovičku, můžete zatoužit po tom, aby vás někdo nahradil nebo alespoň dělal tajtrdlíka společně s vámi. Proto mám pro podobné činnosti pro maminky poměrně pochopení a fandím jim, protože zůstat na mateřské a denně vymýšlet, inteligentní, rozmanitý, zábavný, vzdělávací a pokud možno interaktivní program pro vaše potomky prostě není žádná sranda.

Konečně pár slov k Jesus eshopu – Be cool, be spiritual. Nevidím v tom problém, a pokud chce kdokoliv jít na světlo boží se svou vírou a demonstrovat ji na prsou, či jinde na oděvu, proč ne. Nicméně i v božím businessu fungují stejná základní pravidla. Výrobek se musí prodávat v dostatečném množství, zákazníci musí být ochotni za něj zaplatit a na zahraničním trhu je praktické prodávat zboží pod názvem v lokálním jazyce. Takže prodej 50 kusů triček za rok je trochu alarmující, stejně tak jako fakt, že “i hudebníkům v USA se Jesus móda libila tak, že si odnesli všechno, co mohli”, mám trochu pochyby, jestli se to projevilo v tržbách. A poslední drobná poznámka. Na dotaz Michala R. jak se polsky řekne tričko, odvětil David: “Ježíš, to fakt nevím, to jste mě teda zaskočil.“  Našla jsem si to ve slovníku. Jezus, přece koszulka.

Margareta Křížová