Tags

, ,

Včera mě rodina znectila. Za ještěrkáře, že prý jsem na ně byla hnusná. Mě bylo jen líto těch tvorů v průhledných krabicích. Ani argument, že mají perfektně nasimulované přirozené podmínky mě nijak nepřesvědčila, že se jim v těch pikslách nežije jako ve Skalistých horách. Znáte to, jak někdo simuluje… A to jsem teprve teď slyšela komentář Samuela a Jiřího ze zákulisí  „se ženami jsme nepočítali, protože ty to mají se zvířátky někde jinde.“  Jak jako jinde?  Nevím jak si to vysvětlit, ale kdybych to bývala slyšela už ve studiu, tak bych byla bývala rozhodně chtěla vědět jak to pánové mysleli.

Naprosto mě odrovnal švýcarský uprchlík se zlatým klíčem. Do teď přemýšlím, kterým směrem prchal, jestli z Čech do Švýcar či naopak. V každém případě, jakmile mi někdo začne vykládat jak se dobrat komplexního štěstí, mám pocit, že ten člověk buď prožívá permanentní euforii, protože vůbec netuší, která bije nebo naopak propadá depresi, protože nikdo nechce vědět, jak být permanentně a komplexně šťastný. A protože mám vlastní metody, jak se udržovat ve stavu štěstí a nepropadat depresi ani v nejtěžších chvílích jako byla tato, usilovně jsem myslela na úžasné koláče, které na nás čekaly v kumbálu, neboli v naší šatně. Skvělé, tzv., dvojctihodný koláče, plněné uvnitř tvarohem a navrch povidly. Upekla je paní, která se starala o to, abychom mezi jednotlivými projekty netrpěli hladem, což jsme teda fakt netrpěli, naopak, já osobně jsem prožívala okamžiky nezměrného štěstí!

Pak snad už jen pouťová atrakce – polštářová mlátička v náklaďáku. Už několikrát jsem zmiňovala, že oceňuju téměř každé úsilí a vážím si všech, kteří jen nemluví, ale jdou alespoň něco zkusit. Myslím to naprosto vážně, protože jsou stále v menšině. Spousta lidí do Dne D jde, představí nápad, a i když třeba investici nedostanou, alespoň to zkusí. Proč ne? Nicméně, nakreslit si na flipchart náklaďák a prezentovat rány do hlavy polštářem jako podnikatelský projekt za 2 miliony mi přijde přece jen troufalost. Ale třeba se mýlím, v létě jedu na pouť do jižních Čech, pokud tam pan Lipovský bude, jdu do toho!

Margareta Křížová