Tags

, , ,

Včera jsem byla na franšízové konferenci a Den D jako by tam byl taky. Zrovna franšízové projekty. Soukromí investoři do franšíz nevstupují moc často, tak je fajn, že se pánové nakonec dohodli – to jednání o podílech bylo dramatický a zábavný a škoda, že se celý nevešlo do vysílání.
Na konferenci mluvili pánové ze sítí realitních kanceláří, což mě přivedlo zpět k mé dávné otázce, proč se tady nedělá víc home staging neboli ukliďte si, než nafotíte nemovitost, kterou prodáváte. Stačí málo, kytky do vázy, stohy starých časopisů do popelnice a hrnky od kafe do myčky. Pánové z realitek potvrdili, že nemovitost uklizená, se proti té, kde je binec prodá za podstatně kratší dobu. Bezva business, malá hezká franšíza, sice ne globální, ale nemusí jít všechno do světa. Radši jsem se podívala na internet a homestaging v Čechách je, ale poměrně v ilegalitě.

K prodeji vysavačů jsem skeptická a velmi ostražitá. Jen jednou jsem podlehla naléhání kamarádky, která za to, že prodejce pustím domů, získala zadarmo nějakou hadici. Prodejce se u nás zdržel několik hodin a nedbal našich proseb, pak i výhrůžek, že jestli okamžitě neodejde, odejdeme my (z našeho bytu).  Říkám si vždycky, jestli by tihle prodejci nemohli jít dělat něco důstojnějšího, než nabízet vysavače za 80 tisíc. Já nevím, zdá se mi to moc, přístroj by musel sám vylézt ze skříně, projet celý byt, uvařit mi kafe, zeptat se, jak jsem se celý den měla a zase se sám uklidit.

Mimochodem, ještě nikdy jsem neviděla tak smutné obchodníky s termoreflexní hmotou jako Annu s Michalem ve včerejším díle. Řekla bych, že součástí úspěchu jakékoli činnosti, včetně podnikání je pozitivní energie, pohoda a úsměv. Taky mám momenty, kdy se neprohýbám smíchy, ale snažím se je omezit na minimum. Ve studiu mi například bylo smutno, když na mě režisér křičel (no vlastně jen trochu křičel), ať se na sebe nedívám na monitoru, protože vypadám, jako když mám oči v sloup. Bylo mi to fakt líto, proč teda dávají monitor ke stropu, a navíc, nepodívejte se na sebe, když jste se na monitoru ještě nikdy neviděli. Taky mi nebylo do smíchu, když nás ve studiu nutili točit se na otočné židli, aby byly zajímavé záběry točících se investorů a mně se dělalo špatně od žaludku. Zatím jsou v pořadu jen záběry z investorských křesel, takže špatně se mi dělalo úplně zbytečně. Nicméně pořád ještě z toho všeho nejsem smutná, jako kdybych prodávala termoreflexní hmotu.

Margareta Křížová