O firmách: Franšízy – alternativa koupě podniku (7/8)

Tags

, , , ,

Pokud uvažujete o koupi podniku, možná vám přišla na mysl i franšíza. Je však nutné si uvědomit, že franšíza do určité míry omezuje vaše vlastní rozhodování o tom, kam se váš podnik bude ubírat. Těžko budete moci zařadit nový výrobek nebo službu podle vlastního výběru. Část vytvořeného zisku budete muset odvádět majiteli franšízy ve formě franšízového poplatku a podílu na zisku. Na druhou stranu se stáváte součástí prověřeného business modelu, zavedené značky a v případě silných a kvalitních franšíz se vám dostane podpory v marketingu, výběru místa provozovny a v některých případech v nákupu zboží.

Continue reading

O firmách: Na druhé straně aneb Prodáváte firmu? (5/8)

Tags

, , , , , , ,

Stejně jako v předchozích kapitolách, i tentokrát si musíte stanovit kritéria, která pro vás znamenají rozdíl mezi provedením transakce a jejím odmítnutím. Continue reading

O firmách: Firmu už jste vybrali. Co dál? (4/8)

Tags

, , , , , , , , , ,

V následujícím příspěvku vás provedeme základními prvky jednání o koupi vaší vyhlédnuté firmy a ve stručnosti se probereme úskalími a výhodami této činnosti. Continue reading

O firmách: Rozhodli jste se koupit podnik? (3/8)

Tags

, , , , , , , , ,

Pokračuje náš pravidelný seriál o budování firmy. Tentokrát se vrátíme trochu zpět a zamyslíme se nad zásadní otázkou: Kde tu firmu vůbec vzít? Continue reading

O firmách: Strategické plánování (2/8)

Tags

, , , , , ,

Myslíte si stejně jako většina lidí, že strategické plánování se hodí jen pro velké podniky? Opak je pravdou, právě strategické plánování vás donutí vyhodnocovat informace o tržním prostředí, trendech ve vašem oboru a obchodních příležitostech. A tím vás nutí k proaktivnímu přístupu k těmto informacím. Jen tak je možné využít příležitostí, které se nabízejí. Je třeba posoudit celkovou situaci firmy, její silné i slabé stránky a naplánovat cestu ke splnění stanovených cílů. Continue reading

O firmách: Úvod (1/8)

Tags

, ,

Přemýšlíte o založení firmy, koupi cizího podniku nebo si chcete otevřít vlastní restauraci McDonald’s? Pak právě pro vás je určených následujících 7 dílů seriálu o firmách, jejich nakupování, prodávání a financování. Continue reading

Opencard povinně s Člověče nezlob se a Trautenberg v Egyptě

Tags

, , , ,

Proatopic a Jakub ve včerejším díle byl fajn a dodnes se mi projekt moc líbí. Jakub navíc patřil úrovní své prezentace k lepší polovině účastníků Dne D. Při příchodu jsem nejdřív myslela, že má na sobě svěrací kazajku. Web pořád funguje www.proatopic.eu, i když se tam hodně objevuje slovo „připravujeme“. S Jakubem i jeho společníkem – tatínkem jsme se sešli, popovídali, připravili teaser a oslovili konkrétního investora, bývalého významného CEO v oboru zdravotnictví.  Účast odborníka z oboru totiž považuju pro tenhle projekt za nezbytnou, hlavně pro zkušenosti a kontakty. Peníze jsou tady až na druhém místě. Jenže bývalý CEO se ani nenamáhal na mail odpovědět a nikdy se neozval, což mě dodnes mrzí (i když slíbil, že se na projekt podívá). Takže mu taky neodpovídám na maily, kterými mě bombarduje, poté co založil svou vlastní firmu. Jinak Jakub mě nerozlítil jako Michala Rostocka, protože mi nevadí lidi, kteří si dělají legraci ze sebe, případně ze mě (v mezích únosnosti). A držím mu palce, třeba se ten slavný CEO ještě ozve.

Skleněné pilníky a hlavně podnikatelky Zuzana a Eva, které projekt představily – klobouk dolů. Už když někdo řekne, že jel do Atlanty na veletrh, považuju to za známku toho, že je schopen vstát z gauče a něco pro svůj business udělat. Jednání s francouzským zákazníkem a anglickým výrobcem obalů jsou taky plusové body. Nevím jak projekt běží, ale Zuzaně a Evě moc přeju investora Johna, protože předpokládám, že se s ním dělá dobře business . A to, že holky požádaly Johna o elevator pitch byla bomba, hlavně se nebát a ptát se. Proč by se mohli ptát jen investoři? Pilník mám dodnes doma, je fakt dobrej, o ostatní jsem se podělila s Yvetou z maskérny, která musela kvůl mým vlasům chodit do maskérny o hodinu dřív. Ve studiu bylo vlhko a mě se vlasy od přírody kroutí. Třeba Michal R. chodil do maskérny teprve minutu před natáčením.

S „MHD Člověče nezlob se“ bych zašla za panem Vladimírem Lichem (čti ličem), novým ředitelem Dopravního podniku Praha. Hra by se mohla přidávat k Opencard, kterou má 949 371 lidí (zdroj idnes). Pokud by každou hru pan Karel prodal DPP za 50 Kč a DPP pak přirazil opencardistům dalších 50, hodí to Karlovi 47.468.550 Kč a DPP taky 47.468.550 Kč, což není k zahození. Nevím kolik jsou výrobní náklady, ale i za předpokladu, že to Karel a DPP vyrobí a zdaní, je to pořád dost dobrý. Pokud pan  ředitel Lich (nezapomeň, čti lič) přesvědčí pražské cestující, že bez Člověče nezlob se jim Opencard na příští rok prostě nedobije, je to v kapse.

P.S. Na příští díl se fakt těším. Projekt domů ve tvaru Krakonoše, který má v obytné fajfce gril mě dohnal k slzám. Domy se (údajně) prodávají bohatým podnikatelům v Egyptě. Jen mám strach, jestli arabské jaro nezasáhlo tamnější trh s nemovitostmi. Ale potenciál to má neuvěřitelný, když v Egyptě frčí Krakonoš, představte si ten boom, až rozšíří nabídku o Trautenberga a Anče.

Designový beton, Sundance festival a psychická příprava na Den D

Tags

, , , , , , , , , , , , ,

Betonové kuchyňské linky, schodiště a designové solitéry v tomhle díle Dne D byly krásné. Čisté linie, nádhera. Na místě pana Švece bych brala rady investorů místo peněz (které stejně nedostal) a snažila se oslovit zákazníky, kterým se čisté linie v interiéru líbí a jsou ochotni si připlatit. To znamená, ty, kteří si v českých zemích staví rozlehlé haciendy a betonové solitéry se jim tam vejdou. Do domku za Prahou, ani do rozkošně miniaturní novostavby v „oblíbených“ developerských projektech prostě betonové točité schody nebo pětitunovou kuchyňskou linku nedostanete. Podle webové stránky (svecdecor.cz) to vypadá, že se firmě daří, trochu bych přitlačila na luxusní vzhled. Po návštěvě webu, by měla cílová skupina pochopit, že bez barového pultu z leštěného betonu už nemůže žít ani jediný den. Jinak bezva, bohatá fotogalerie, zákazníci evidentně přibývají. Jen jeden dotaz mám. K sekci články na webu. Jak prosím Vás, pane Šveci, souvisí sérum na prodlužování řas a důchodová reforma s nábytkem z leštěného betonu? To bych možná vypustila, nebo mi něco uniká?

Svěží vítr recese vnesl do odpoledního ospalého studia Jarda Hejnic s víčky nápoje Kul pro sběratele. Sbírat budou maminka Klára, děda Surtom (zřejmě z dovozu) a potenciální milenec Bohumil, který nosí větší množství sběratelských víček, než léty omšelý manžel Otmar, a tudíž doufá (Bohumil), že by mohl Otmara časem nahradit. Všichni sbírají víčka pro malého sběratele Fandu, kromě zesnulé babičky (i když pozor, možná je babička potenciálně zajímavá pro marketing na náhrobcích (https://ceagglobal.wordpress.com/2012/05/17/). Bavilo mě to, i když business se nějak nekonal. Vypadalo to, že se pan Jaroslav na kuráž mírně sjel, i když to se mi nezdá, vzhledem k tomu, že cestoval s malou dcerou, anebo sbíral materiál pro svůj nový scénář. To, že se zabývá scenáristikou (zřejmě nízkorozpočtových nezávislých filmů) jsem zjistila až z komentáře po prezentaci. Tudíž držím palce a místo Dne D, bych příští rok zkusila Sundance festival. Jinak Petra se naprosto odbourala, stejně tak jako všichni kameramani. Zajímalo by mě, jestli se třese obraz, když se kameraman otřásá smíchy.

Dobrý tým byli sympaťáci. Byli profesionální, a měli barevné košile (pastelové). Nicméně produkt dohledu nad zaměstnanci mě trošku zneklidnil. Jsem poměrně nezávislá osoba, a jak cítím, že na mě chce někdo dohlížet, mám s tím problém. Na druhou stranu, pokud bych podle slov Řízení-tymu.cz „seděla v kavárně v Maroku“ a přes počítač sledovala, jestli nesedí zaměstnanci v kavárně v Praze (když já jsem v Maroku), mohli by být zaměstnanci právem naštvaní, že je šmíruju, zatímco si sedím v Maroku. V každém případě dva studenti a jeden živnostník měli hezkou prezentaci. Možná bych byla víc připravená na dotazy typu „kolik jste měli obrat, jakou to má výhodu oproti Google docs a ještě John jmenoval něco, ale to už jsem zapomněla. Navrhuju před prezentací ve Dni D požádat někoho hodně protivnýho, aby na vás pálil dotazy k projektu. A předstíral, že absolutně nechápe, jak na tom můžete vydělat peníze a, že máte konkurenci všude kolem vás. Měl by se dotěrně ptát, jak o sobě dáte vědět za předpokladu, že nemáte budget na TV reklamu a billboardy, za kolik budete prodávat, s jakou marží a kdo si to bude ochoten koupit. Je to obecně dobrá psychická příprava na prezentaci ve Dni D, případně před jakýmkoli Boardem, kde vám (a sobě a samozřejmě ostatním členům představenstva) budou chtít Board members ukázat, jak snadno vás rozcupujou.

Barcamp Brno 2012

Tags

, , , , , , ,

V sobotu ráno (!) jsem dorazila do Brna na Barcamp. Nejsem ranní ptáče, začínám fungovat až po deváté. Milosrdná Petra Hubačová mě zařadila až od 10 hodin, odskákal to Ondřej Bartoš od devíti ráno.
Pozitivně mě naladil fakt, že jsem zaparkovala v blízkosti FIT VUT.  Následovala jsem davy s notebooky a iPady v rukou a bez obtíží jsem se tudíž dostala do místa konání (nulový orientační smysl), FIT VUT. Vůbec jsem netušila, jak úžasný je to místo. Stará budova kláštera, supermoderní zázemí. Start up hall nabitá chytrými lidmi. Příjemná společnost. (mimochodem netušila jsem, že FIT VUT je zkratka fakulty informačních technologií, tak nějak jsem si to spojila s pojmem být fit, nevím proč. Kdybych to byla bývala věděla, byla bych ještě víc na nervy).

Stihla jsem ještě debatu Ondřeje Bartoše, Nikoly Rafaje a Vítka Horkého o startupech a všimla si třech supermladíků, kteří se nenápadně usadili do řady lavic za mnou (ještě se k nim vrátím).

Před svou přednáškou jsem byla nervózní, mám respekt z lidí, kteří umí něco, co já ne. Určitě umí programovat, jsou to vývojáři, vědí, co je to icloud a všechny ty úžasný vychytávky. Já ne, já jsem prostě jen uživatel klávesnice (a monitoru). Nicméně, nehodlala jsem mentorovat o chybách, jak znělo zadání, protože chyby dělá každý a kdo tvrdí, že je nedělá, je divnej. Navíc, jak jsem se dozvěděla na Start up Summitu, mentoři jsou banda budižkničemů (i když nevím, měla jsem mentorku a za dost jí vděčím).

Takže jsem se jen zmínila o pár bodech, tzv. soft skills, které považuju za důležité pro začínající i pokročilé businessmany. Někdy se mi zdá, že pro technickou stránku businessu zapomínají na úplně normální věci jako je srozumitelná a jasná prezentace, schopnost mluvit, čili rétorika, odvaha oslovit lidi, o kterých si myslíte, že se s vámi nebudou bavit. Je taky dobré nebrat se příliš vážně, nebýt arogantní, protože arogance je známkou hlouposti a nedostatku sebevědomí, mít vždycky plán B, když A nevyjde a být (skoro) vždycky happy a úspěch se dostaví, nepsat padesátistránkové businessplány, neb je nikdo nečte, dobré je kápnout božskou a prozradit o čem je váš business, protože maily typu „Když se se mnou sejdete, ukážu vám, co jste ještě nikdy neviděla“ působí jako odpuzovač investorů, některým dokonce nahání strach.

Vracím se k těm supermladíkům, dovolila jsem si zeptat se jich, kolik jim je a co mají v plánu. Po jejich odpovědi, že je jim čtrnáct a vymýšlí společně business, sklidili potlesk na otevřené scéně. Držím jim palce a mám pocit, že kdyby bylo takových kluků víc, mohlo by se za pár let v Čechách dýchat lépe.

Probírala se také otázka, proč není v businessu víc žen. Upřímně řečeno, nemám odpověď. Možná je to „výchovou dívek v Čechách“. Padly protichůdné názory, že jsou ženy méně odvážné i to, že jsou víc kreativní. Nevím. Mám pocit, že je spousta úspěšných žen, co podnikají, jen se o nich tolik nemluví.

Bylo mi potěšením pobavit se s lidmi, kteří na Barcamp přišli a už mají business. Potkala jsem Jakuba Halušku z Pikr.cz. Bezva, měla bych pár dotazů a jednu prosbu, pro mě vizitky větším písmem. Prosím! Ani brýle mi nestačily, musela jsem doma najít lupu. Servisnaklik se zdá být taky dobrý nápad. Vyzkouším a dám vědět. S Pavlem Borůvkou, který nedávno spustil soukromý online deník dítěte – mimmio.com, si píšeme po FB a na Barcampu jsme měli konečně možnost probrat jeho nápad osobně.

Cestou na parkoviště jsem se zastavila v rozkvetlém Zahradnictví U Mašků. Nejen, že měli krásné kytky, ale navíc paní, co kropila v zahradě, sleduje Den D. Věkem kolem šedesátky, byla moc fajn. Zahradnictví má web nekolny.cz, což mě trochu zmátlo, ale asi se rodina Nekolných kamarádí s Maškovými. Nakonec je to jedno, hlavně, že mají mraky kytek a na webu mají moc pěknou fotku z Dušiček roku 1943.
Toť vše k mým dojmům z Barcampu, příjemná, inspirativní atmosféra. Díky za pozvání!

P.S. Nakonec mi přišla přes FB nabídka na pomoc se schůzkou se starostou Pelhřimova (to pro zasvěcené).

Margareta Křížová